Akcelerační oblasti, ochrana přírody a Ralsko: jak je to doopravdy

V poslední době se v souvislosti s plánovanou výstavbou obnovitelných zdrojů energie stále častěji mluví o takzvaných akceleračních oblastech. Ty mají umožnit rychlejší povolování větrných a solárních elektráren. Okolo tohoto tématu však vzniká řada zjednodušení a nepřesností, zejména pokud jde o ochranu přírody a území Ralska.

Zákon, který akcelerační oblasti zavádí, stanovuje jasné „červené čáry“. Akcelerační oblast nelze vymezit v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000, v ptačích oblastech ani ve zvláště chráněných územích, jako jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace nebo přírodní památky. Zároveň platí, že stát může vyloučit další území z důvodu ochrany významných veřejných zájmů, například obrany státu, bezpečnosti, letectví, památkové péče nebo lázeňství.

Zásadní je pochopit jednu věc: Ralsko není celoplošně evropsky významnou lokalitou. Na jeho území se nachází více konkrétně vymezených evropsky významných lokalit, každá s vlastním předmětem ochrany, ale mezi nimi leží i rozsáhlé plochy, které do režimu EVL nespadají. Ralsko tedy není „jedno velké chráněné území“ v právním smyslu.

To však rozhodně neznamená, že vše mimo EVL je automaticky vhodné pro masivní výstavbu. Zákon výslovně říká, že akcelerační oblasti mají být vymezovány tak, aby se minimalizovaly střety s ochranou přírody, krajinným rázem, zdravím obyvatel a dalšími veřejnými zájmy. I mimo hranice EVL musí být prokázáno, že plánované záměry nebudou mít významný negativní vliv na okolní chráněná území, na ekologické vazby v krajině, migraci živočichů nebo celkový charakter území.

Právě v tom spočívá klíčový rozdíl mezi zjednodušeným výkladem a realitou. Akcelerační oblast není bianco šekem k výstavbě kdekoliv. Má být nástrojem, který se uplatňuje především tam, kde je krajina již člověkem výrazně narušená – v průmyslových areálech, podél dopravní infrastruktury, na skládkách, bývalých těžebních plochách nebo jiných technicky zatížených územích.

Ralsko je z hlediska krajiny, přírody i historie mimořádně cenným a zároveň citlivým územím. Je mozaikou chráněných lokalit, přírodních biotopů, volné krajiny a stop minulého vojenského využití. Právě proto nelze k jeho budoucnosti přistupovat plošně a mechanicky. Každý zásah, a zejména vymezování akceleračních oblastí, musí být posuzován v širších souvislostech a s respektem k celku.

Debata o obnovitelných zdrojích v Ralsku tedy není sporem mezi ochranou přírody a moderní energetikou. Je především otázkou rozumu, míry a odpovědnosti. Zákon dává nástroje ke zrychlení povolování, ale zároveň ukládá povinnost chránit to, co je nenahraditelné. Jak budou tyto nástroje použity v praxi, záleží nejen na státu a investorech, ale i na obcích a veřejnosti, která má právo být u toho včas – ještě předtím, než se o území definitivně rozhodne.