Osm měsíců cesty, která byla mnohem těžší, než si kdokoliv dokázal představit. Každý krok provázela nejistota, překážky a chvíle, kdy se zdálo, že proti silným zájmům nemáme šanci. Úspěch nebyl nikdy zaručen. Přesto jsem ani jednou nezapochyboval, že má cenu jít dál. Věřil jsem, že když člověk stojí za správnou věcí, nesmí se vzdát jen proto, že cesta vede do kopce. A právě víra, vytrvalost a podpora stovek až tisíců lidí nás dovedly až sem.
1. Část
Cestou proti větru
Jsou místa, která člověk pouze navštíví. A pak jsou místa, která se mu dostanou pod kůži. Ralsko je jedním z nich. Krajina mezi lesy, rybníky, zaniklými obcemi a dlouhými cestami, kde je stále možné najít ticho. Krajina, která si prošla vojenskou historií, odsunem obyvatel, přítomností armád i následným hledáním nové identity. Místo, které bylo mnohokrát považováno za území určené pro cizí plány a cizí představy. Pro mnoho lidí je Ralsko jen bodem na mapě. Pro nás je domovem. Tato kniha nevznikla proto, aby někoho přesvědčovala. Nevznikla ani proto, aby hledala nepřátele. Je záznamem jedné občanské cesty. Cesty obyčejných lidí, kteří si položili jednoduchou otázku, má veřejnost právo mluvit do budoucnosti místa, kde žije? Když jsme ji položili poprvé, netušili jsme, kam nás zavede. Netušili jsme, kolik dokumentů budeme studovat, kolik jednání absolvujeme, kolik odpovědí budeme hledat a kolikrát uslyšíme, že některé věci už jsou rozhodnuté. Postupně jsme však zjistili něco důležitějšího. Že demokracie není jen stav. Je to práce, každodenní práce lidí, kteří se zajímají o své okolí. Lidí, kteří se ptají, lidí kteří chtějí rozumět tomu, co se kolem nich děje. Lidí, kteří nejsou ochotni vzdát se práva být součástí rozhodování. Příběh, který budete číst, není jen o větrných elektrárnách, fotovoltaických elektrárnách nebo územních plánech.
Je především o důvěře. O tom, jak snadno se ztrácí a jak obtížně se získává zpět. Je o střetu různých představ o budoucnosti krajiny. O hledání rovnováhy mezi rozvojem, ochranou přírody a právem lidí podílet se na rozhodování o místě, které považují za svůj domov. Najdete zde okamžiky naděje i zklamání. Najdete zde fakta, dokumenty, otázky i pochybnosti. Ale především zde najdete příběhy lidí. Lidí, kteří pochopili, že občanská společnost nezačíná v Praze, na ministerstvech ani v zasedacích místnostech. Začíná tam, kde se někdo rozhodne zvednout hlavu a říct „Tohle je náš kraj a jeho budoucnost nám není lhostejná.“ Tato kniha je svědectvím o době, kdy se kraj pod Ralskem vydal cestou proti větru. Ať už bude její konec jakýkoliv, jedno je jisté. Největší síla této krajiny nikdy nebyla ukryta v technologiích, dotacích ani politických rozhodnutích. Byla a vždy bude v lidech, kteří ji považují za svůj domov.
Jednou jsem zaslechl pojem, o jakési neznámé zemi uprostřed Evropy. O územní, tak tajemném, že mne touha po poznání této oblasti do Ralska přivedla poprvé v roce 1998. Bylo mi teprve čerstvých 14 let a možná si v hlavě přemíláte myšlenku, co jsem v tomto věku dělal v této oblasti. Ralsko, už jen ten název byl pro mne fenomén. Nekonečné lesy, houštiny a zarostlé rybníky, oblasti opuštěných bývalých vesnic, chtěl jsem tak moc navštívit místa, kam možná po několik let nevkročila lidská noha. Historickou zkratkou by se dalo napsat ,,země nikoho“. Jednalo se o bývalý VVP Ralsko, který vnzikl již od roku 1947, kdy tu působila naše armáda a poté od roku 1968 nás poctili svou návštěvou sovětská vojska, která se tu usídlila na více jak 20 let. A však tato nechtěná návštěva byla s rokem 1989 ukončena. Kdo by si tehdy pomyslel, že se z vojenského prostoru může stát v budoucnu jedno z přírodních nejvýznamnějších území ve střední a západní Evropě. Oblast, dlouhodobě zatížena pobytem a výcviky vojsk a těžbou uranových rud se po desítkách let znovu postavila svému osudu a vzala si zpět, co ji člověk vzal.
Ralsko bylo po většinu 20. století uzavřeným vojenským prostorem, což paradoxně umožnilo návrat přírody tam, kde by jinde převážila zástavba a intenzivní hospodaření. Dnes je území mozaikou cenných biotopů, domovem řady chráněných a vzácných druhů a krajinou s mimořádným rekreačním, krajinotvorným i historickým potenciálem. To vše mohlo být zničeno jednou z největších energetickou společností v naší zemi, kterou zřejmě nezajímalo nic jiného než vidina zisku a tím začíná cesta proti větru.
Podle biblické knihy Genesis stvořil bůh svět, vesmír, vše živé a my bychom ač tomu věříme nebo ne, měli se vším živým nakládat tak, abychom si uchovali právě to nejcennější a tím je příroda, pro další generace. Rozhlédněmě se kolem sebe. Dnes a denně se řeší klimatická změna, na kterou má určitým podílem zásluhu i člověk. Vedle toho, ale probíhají životní cykly. Přirozené vlivy chtít ovlivnit nemůžeme, přeci neovlivníme změny oběžné dráhy, kolísání sluneční aktivity, sopečné erupce a proudění oceánů. To jsou faktory, které ovlivňovali střídání doby ledové a ten cyklus se utváří znovu. To, že člověk svou činností a činy klima ovlivňuje, přispívá k změně klimatu spalováním uhlí, jeho těžbou, těžbou ropy a zemního plynu a jiných nerostných surovin, kdy k tomu odlesňuje lesní plochy, narušuje akumulaci a retenci vody v krajině, to v zásadě nemůžeme rozporovat. Lidstvo se postupně vyvíjí a s tím i technologie, které člověk utváří, to nelze popřít, ale také během takové éry bylo způsobeno mnoho chyb a díky moci člověka byla v určitých případech nenávratně poškozena příroda, která nám dává život. Vše zelené nám je jakýmsi semaforem života a až přijde jednou červená, může být pozdě.
O nás bez nás
Bylo léto roku 2025, kdy se v novinách náhle objevil článek o připravovaném projektu, který neměl v České republice obdoby. Místní obyvatelé Ralska a z okolních obcí se mohli dočíst o tom co se v jejich oblasti má začít dít. Největší energetická společnost ČEZ si umyslela, že hodlá dosáhnout největšího větrného parku v ČR.
Jednalo se o plánovanou výstavbu větrného parku o celkovém instalovaném výkonu až 115 megawattů a připravovala ji společnost ČEZ PV & Wind v bývalém vojenském prostoru Ralsko na Českolipsku. Projekt, který je byl v procesu posuzování vlivů na životní prostředí, by se tehdy podle Hospodářských novin stal největším větrným parkem v zemi.
V České republice byly na konci loňského roku větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 352 MW. Chystaný projekt počítal s výstavbou 16 větrných elektráren s výškou až 166 metrů a průměrem rotoru do 163 metrů s celkovou výškou až 250 metrů v oblasti Svébořic a Náhlova.
Výkon každé z elektráren se měl pohybovat od 5,56 do 7,2 MW, celkový instalovaný výkon elektrárny tak měl být od 88,96 do 115,2 megawattů. Po dokončení by celý park dokázal ročně údajně vyrobit tolik elektřiny, kolik by jinak vzniklo spálením zhruba 200 tisíc tun hnědého uhlí, ale v celé té euforii nebyla uvedena nikde rozpočtová analýza, náklady a opětovná likvidace po skončení životnosti větrného parku. V tomto článku jsme se mohli dočíst i jakém si podvědomí v Ralsku. „Určitě nás čeká veřejné projednání. Při té příležitosti se bude moct veřejnost vyjádřit, jestli tu větrné elektrárny chce, nebo ne. My se na základě toho k záměru postavíme,“ sdělil deníku starosta Ralska. Vzhledem k malému osídlení území má ale za to, že by větrný park nemusel místním vadit. Těmito slovy se vyjádřil přímo starosta obce Ralsko, ale zapomnělo se na jednu důležitou věc. Ralsko by toto větrné elektrárny vnímalo pouze jako tečky v katastrální mapě.
„Nebudeme park tlačit na sílu“
Úryvek z novinového článku i Dnes.
Velká část podobných projektů v Česku ztroskotá právě na nesouhlasu obyvatel. „Určitě nebudeme větrný park tlačit na sílu. Připravujeme ho s vědomím města Ralska, kterému jsme předložili první návrhy a vedeme další jednání. Celý proces je na začátku,“ řekl deníku mluvčí skupiny ČEZ Martin Schreier.
Pro obyvatele okolních obcí plánuje ČEZ benefity formou podpory komunitních projektů. Se zahájením stavby počítá v březnu 2027, hotovo by mělo být o dva roky později.
V tomto okamžiku se zvedla vlna odporu, padaly různé otázky a vzduchem se začali šířit obavy. Ochrana přírodní hodnoty Ralska mohla být ohrožena, a to se místním obyvatelům především z okolních obcí vůbec nelíbilo. Nic se na sílu sice netlačilo, ale o transparentní postup se také zcela nejednalo. Příklad vycházel z již provozovaných větrných elektráren a samotný Liberecký kraj byl nejvýznamnějším výrobcem elektřiny z větru. V dané chvíli docházelo k srovnávání hrušek s jablky. 250 metrů vysoké větrné elektrárny nelze porovnávat se 70 metrů vysokými a to zejména v pohledu a srovnávání v krajinném rázu.
Tři dominanty
Tímto projektem, který se již připravoval před vydáním novinového článku mohli být narušeny v samotném rozhledu krajinou dominanty tvořící jedinečný pohled na Ralskou pahorkatinu. Z vrcholu Ještědu, který je, byl a bude chloubou kraje, navíc je snaha prohlástit samotnou stavbu horského hotelu za památku UNESCO, by byl rozhled přímo náramný. V nadmořské výšce, kde se plánovala výstavba větrníků se jednalo především o pohled přímo na vrch Ralsko a horní úvrať listu rotoru větrnky měla být ve výšce vrcholu právě dominanty Ralska, Vrch se stejnojmenným hradem, o kterém se již první zmínky tradují kolem roku 1000. Historie této krajiny a ani samotný krajinný ráz jako by investora nezajímal a ani umístění, které se dotýkalo především okolních obcí, zejména Osečné a Hamru na Jezeře. Ralsko, přímo obec Kuřívody odkud vycházela spolupráce s investorem na tomto záměru, by vlastně na tyto technologické pokroky doby ani neviděli. Lhostejnost k okolním obcím přímo čpěla vzduchem, jelikož ve zmínce pouze padlo cosi o projednání s občany obce Ralsko. Stejně jako zůstali tehdy v pozadí hlasy občanů okolních obcí, stál v povzdálí i Bezděz. Hrad, který je třetí dominantou této krajiny. Hrad založen ve druhé polovině 13. století, patří k nejlépe dochovaným u nás v zemi, právě ze zmíněného století, ani to investorovi nepohnulo žlučí. Kam se poděla ta úcta k našim předkům, historii, kultuře a názoru člověka? Jak si vůbec někdo mohl myslet, že pouhým ukázáním prstu na mapě promění naši krajinu v energetický uzel, umístěním nových dominant do tak významné oblasti jako je Ralsko.
Na pouhých pár dnů se rozpoutala petiční podpisová akce s jediným cílem. Podat co nejvíce připomínek k záměru, který v naší zemi neměl obdoby. Investor si už vyřizoval postupně podklady, ale záhy se zmýlil v lidech. Lidem se otevřeli oči a hra o čas byla v plném proudu. Vznikla petice a média začala být v tento okamžik aktivní. Téma, které začalo rezonovat a vedle toho se pronesli věty o rozhodování na úrovni města Ralsko. Ptát se tam kde se mě to nedotýká je jednodušší, než jednat tam kde to má jasný dopad. Kompenzace také byli na pořadu dne, ale ne právě tam, kde se záměr výstavby dotýkal nejvíc. Ovšem lidi z okolních obcí nezajímali kompenzace. Zajímala je krajina a dopady na přírodu kolem nich. Peníze tu nehráli zásadní roli a nebylo nic, co by jejich názor změnilo, ale vraťme se zpátky k petici, která rozehrála hru o čas.
V tu dobu si odpustila i dovolenou, žena která stála za vůbec první a jednou nejdůležitějších peticí za ochranu krajiny v oblasti Ralsko.
O záměru jsem se dozvěděla v polovině prázdnin 2025 z článku v Českolipském deníku,
začala jsem porovnávat mapy umístění a myslela si, že mě šálí zrak. Potom jsem zjišťovala, co všechno taková stavba obnáší, jakého má být rozsahu, jaké mohou být dopady na přírodu a lidi. Vůbec jsem nechápala, jak by někdo mohl být schopen zničit takový krásný kout přírody.
Na úřední desce Ralska byla vyvěšena zpráva o zjišťovacím řízení, kde v odkazu na malou EIU stálo, že práce by měly započít v únoru 2026.
Pátrala jsem na stránkách spolků zabývajících se ochranou přírody, na stránkách obcí, co mám kde podepsat, kam jít demonstrovat. Při mých otázkách se již usmívá, ale tehdy tomu tak nebylo.
Nenašla jsem žádnou zmínku a do odevzdání připomínek zbývalo 11 dní. Takže jsem si sedla, zrušila dovolenou a napsala petici s tím, že to musím rozvířit a dostat informaci mezi lidi. V elektronické podobě jsem ji posílala na všechny možné strany, protože v prostoru se potkáváte s liberečáky, lipáky, boleslaváky, turnováky...
V mimoňských klenotech si vzala majitelka Radka na starost podpisové archy pro petici v listinné podobě, S Petrem jsme na kolech objížděli okolí s podpisovými archy a sbírali podpisy.
Opravdu mile mě překvapilo, kolik lidí má náš kraj rádo a kolik podpory se petici dostalo.
V polovině prázdnin jsme za 10 dní nasbírali cca 1700 podpisů, Požádala jsem o pomoc přírodovědkyni a sepsali jsme za petiční výbor připomínky k zjišťovacímu řízení .
Nakonec během své mise pro Ralsko uvedla. Potkala jsem spoustu úžasných lidí, kterým jde o náš kraj a za to jsem nesmírně ráda. Máte můj obdiv.
Narazila jsem na spolek Posvátná místa Čech a Moravy a to je přesně to co já vnímám nahoře U křížku nad Sochorem, vlnící se krajina mezi Ještědem a Bezdězem, energetický střed v trojúhelníku který tvoří Ještěd ,Ralsko Bezděz ,memento zaniklých vesnic.
A pak shrnula ,,když to tak vezmu, byla to moje nejlíp promarněná dovolená v životě.
Jenže takové promarnění přineslo své ovoce. Petice a připomínky putovali na krajský úřad do Liberce odkud pod nátlakem obyvatel Ralska a jeho okolí byli zahájeno zjišťovací řízení k plné EIA. Krok, se kterým investor nepočítal byl tu. Vskutku se počítalo ze strany investora jen se základním posouzením vlivu na životní prostředí. To již v samotné dokumentaci záměru popíralo veškeré negativní vlivy na životní prostředí v místě, kde měla stát největší větrná farma v naší zemi. Je velmi smutné, že takové posudky vytváří lidé, kteří nemají zjevně žádné informace o místních podmínkách, životnímu prostředí a vůbec povědomí o místní krajině. Vskutku mne takové jednání a posudky uráží. Bezohlednost u takové krajiny, jakou je právě lokalita Holičky, Svébořice a další zapomenuté kouty na uzemí Ralska, to je opravdu amatérský přístup a laxnost při zpracování tak draze zaplaceného posudku. Zde bylo vidět, že mnohé posudky jsou zpracovány tak, aby téměř vždy vyšli a nestálo záměrům nic v cestě. Rozporuplné bylo i umístění větrnek. Jednalo se o soukromé pozemky, které měl mít investor v nájmu, a to na dobu životnosti elektráren. Ta doba činila třicet let, což samozřejmě byl z mého pohledu technický nesmysl. Deklarovat třicet let životnosti, když na našem území stojí nejstarší VTE zhruba 23 let, je idea. Kde se vzala tato garance? Na to jsem nikdy nedostal odpověď. Vraťme se ještě ale k petici a připomínkovému řízení. Do něj se vložili i okolní obce kolem Ralska, zejména obce Osečná a Hamr na Jezeře. Dále se přidalo několik dalších vedle Ralska, to byla Mimoň. Tyto obce podali připomínky a to z mnoha důvodů.
Sám osobně jsem očekával i účast obce Janův Důl, ale bohužel, přímý dopad by to naši obec nemělo, tak zjevně nebyl důvod jakkoliv se vzrušovat byť jen nad změnou krajinného rázu. Přesto, že již v minulosti zastupitelstvo obce odmítla podobné návrhy a záměry různých investorů, tato věc jakoby byla zcela mimo jejich zájem být oporou dotčeným obcím. Ve stejném duchu se takto tvářila i Stráž pod Ralskem. Konkrétně z výhledu na naší zahradě u domu v Janově Dole, bych se kochal výhledem právě na ty krásné lopatky nad obzorem, které by sahali ještě více jak sto metrů nad lesní shluky borovic.
Už jen když si vzpomenu, co vlastně udává směrnice RED III jak stanovit místa pro obnovitelné zdroje. Celkové umístění elektráren bylo v rozporu s územním plánem, proto se již rozpracoval návrh, ale o něm se nemluvilo. Ten vysel kdesi ve vzduchu a čekal zřejmě, až jej někdo objeví. Skutečnost, že tehdy šlo celé zastupitelstvo Ralska ruku v ruce investorovi, byla náhoda? Ale to i právě vyplývalo z jednomyslného odhlasování změny územního plánu Ralsko. V pozici starosty bych se vůbec jako první seznámil s celkovým záměrem a zjistil si technické požadavky, co vše taková výstavba obnáší a jaké to může mít dopady především i pro okolní obce, krajinu a zda za to vůbec takový projekt stojí. Ve skutečnosti vše probíhalo zcela obráceně. Obec Ralsko, potažmo starosta obce byl pověřeným ve věci jednat s investorem právě ve věci změny územního plánu.
Všechno má svůj čas
Na přelomu roku, přišel okamžik, na který nikdo vlastně ani nečekal, protože nebyl veřejný. Portál Cenia mi odhalil změnu územního plánu č.8 Ralsko. Ve skutečnosti jsem už nějaký ten týden tápal, kde dokumenty k samotnému záměru hledat, nakonec pomocí umělé inteligence a za pomoci mého tušení vyšla pravda na onen svět. Nevěřícně jsem koukal do všech podkladů a nestačil se divit, co si zastupitelé dokáží schválit kolem svých domovů. Už jen rozsáhlé fotovoltaické parky kolem Kuřívod by byli schopni doplnit dalšími takovými plochami.
Již brzy se můžete těšit na další část příběhu....
CESTOU PROTI VĚTRU část 2
Když jsem otevřel změnu územního plánu č.8, myslel jsem si, že hledám šestnáct větrných elektráren. Čím více dokumentů jsem ale otevíral, tím více jsem začínal chápat, že větrníky jsou možná pouze jednou částí mnohem většího příběhu. Jedním z dokumentů, který mi ten pohled změnil, byla právě Změna č. 8 Územního plánu Ralsko. Najednou přede mnou neležel pouze projekt větrného parku, ale ležela přede mnou mapa možné energetické proměny značné části Ralska, kde nešlo jen o šestnáct větrníků. Když jsme začali bojovat proti Větrnému parku Ralsko, řešilo se především 16 větrných elektráren v prostoru Náhlova a Svébořic. Stroje vysoké až 250 metrů, kilometry kabelového vedení, k tomu nové komunikace, tisíce kubíků betonu a k tomu nová transformovna 110/35 kV v Kuřívodech.
Jenže potom jsem otevřel podklady ke Změně č. 8 a našel jsem tam další číslo kdy celkový počet VTE mohl být až 25 větrných elektráren. Vznikal nám tu projekt větší, než jsem skutečně čekal a byl pod názvem VTE Ralsko I a VTE Ralsko II. Změna č. 8 totiž nepracovala pouze s jedním větrným projektem. Objevili se v ní dvě skupiny.
VTE Ralsko I – až 16 větrných elektráren a vedle nich, VTE Ralsko II – až dalších 9 větrných elektráren.
Celkem tedy bylo v rámci změny územního plánu pracováno s územními rezervami či prověřovanými plochami až pro 25 VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN. V tu chvíli jsem si znovu položil otázku, jak rozsáhlá energetická přeměna Ralska se vlastně připravuje? Protože větrníky nebyly všechno, vedle větru přichází na scénu i slunce. Ve stejném dokumentu se totiž objevují také rozsáhlé fotovoltaické projekty. FVE Ralsko I – Kuřívody, FVE Ralsko II. o celkovém výkonu až 124,3 MWp.
A právě u FVE Ralsko II byli v dokumentech uvedeny nové zastavitelné plochy PZ.1 až PZ.3 určené pro: „VE – výrobu energie z obnovitelných zdrojů“. Tady už se jednalo o další desítky hektarů, PZ.1 měla výměru: 142 802 m², tedy přibližně 14,28 hektaru a u PZ.2 je uvedena parcela o celkové výměře, 138 843 m², přibližně 13,88 hektaru, přičemž změna se týkala pouze její části, PZ.3 pak zabírala plochu 47 743 m², přibližně 4,77 hektaru. Pokud bychom pouze sečetli celé výměry uvedených parcel, dostaneme přibližně 32,94 hektaru. To ale není přesná výměra nově vymezených ploch, protože u PZ.2 dokument výslovně pracuje pouze s částí parcely. Přesto to ukazuje měřítko území, o kterém se bavíme. A především jsem si byl vědom, že to nejsou všechny energetické plochy Změny č. 8.
Začal jsem si kreslit mapu a na stole jsem najednou měl: VTE Ralsko I – až 16 větrných elektráren. VTE Ralsko II – až 9 dalších větrných elektráren. FVE Ralsko I – 72 MWp. FVE Ralsko II – 52,3 MWp. A k tomu infrastrukturu, která měla vše propojit a tady se jednalo především o transformovnu, TR 110/35 kV Kuřívody, která v opodstatnění měla mít za úkol zlepšení stability elktřiny v Kuřívodech. A právě tady se moje původní cesta proti větru začala měnit. Už jsem se nedíval pouze na jednotlivé projekty, ale začal jsem hledat jejich vzájemné souvislosti.
Transformovna, která mě začala zajímat
V dokumentaci EIA Větrného parku Ralsko se píše, že výkon větrných elektráren měl být kabelovým vedením 35 kV veden do nové transformovny TR 110/35 kV Kuřívody. Přibližně šestnáct kilometrů kabelového vedení. Transformovna tak nebyla bezvýznamným detailem projektu, nýbrž byla součástí infrastruktury potřebné pro vyvedení výkonu a když vedle sebe položíte větrné projekty, fotovoltaické projekty a energetickou infrastrukturu, začnou vznikat otázky, které jsem si na začátku vůbec nepokládal.
Co všechno mělo být na tuto infrastrukturu postupně napojeno?
Jak dlouho se jednotlivé projekty připravovaly?
Kdo o nich věděl?
A především proč se o jednotlivých projektech často mluvilo odděleně, když jejich součet mohl znamenat tak výraznou proměnu území?
Jedna změna územního plánu, obrovský energetický rozsah. Tento dokumnet a tato změna č. 8 je pro mě důležitá právě proto, že umožňuje podívat se na jednotlivé projekty společně. Neříkala, že všechno by muselo být postaveno a ani neříkala, že všechny projekty byly schváleny, ale ukazovala, jak rozsáhlé energetické využití území bylo v jednu chvíli prověřováno nebo připravováno a jakým způsobem byla komunikována s místními občany.
A ten rozsah nebyl malý, protože až 25 VTE plus 124,3 MWp fotovoltaických elektráren plus související energetická infrastruktura to už se nemohlo mluvit pouze o jednom větrném parku.
Ještě se ale vrátím zpět. Projekt šestnácti VTE nakonec narazil. Krajský úřad v procesu EIA rozhodl, že Větrný park Ralsko může mít významný vliv na životní prostředí a musí projít dalším posuzováním. Měli se podrobněji řešit dopady na ptáky, netopýry, vlky, zubry, krajinný ráz, hluk, a velmio popíraný nízkofrekvenční zvuk. Velkým tématem byli Lázně Kundratice, turistika, hydrologiie a světelné znečištění. Jenže pokud se vše posčítalo dohromady, vznikli by také kumulativní vlivy v jednom území, které bychom tu měli jako energetický uzel.
A jak se takový větrný park připravuje?
Několik řádků z oznámení záměru pro EIA
Oblast byla vybrána na základě zjištěných dat o větrnosti z Globálního větrného atlasu (Global Wind Atlas – GVA), což je aplikace vyvinutá s cílem pomoci plánovačům a investorům identifikovat oblasti s velkým větrným potenciálem pro výrobu elektřiny prakticky kdekoliv na světě a provést předběžné výpočty. GVA současně poskytuje údaje o dominantních (převládajících) směrech proudění větru.
Další fáze upřesnění údajů o větrnosti probíhá (od 09/2024 do 10/2025) za pomoci instalace měřicího zařízení LIDAR, které získává údaje z různých výškových hladin. Dalšími faktory, které významně ovlivňují umístění záměru, jsou absence blízkých přírodních parků, ptačích a naturových lokalit, biotopů, ÚSES, lesních porostů, vodních ploch, obytných zástaveb, vojenských prostorů, letišť, radarů atd. Naopak, co je pro investora velmi důležitým předpokladem pro umístění, je dostatečná dopravní kapacita (silniční infrastruktura) pro přepravu takto složitého technického zařízení vzhledem k objemnosti generátoru a délce lopatek. V neposlední řadě je pro umístění záměru podmiňující i urbanistické hledisko a soulad s územně plánovací dokumentací dotčené obce (případně i se ZÚR příslušného kraje).
Ale ve skutečnosti jsem se tehdy dostal na další stopu, tím bylo vlastnictví pozemků jednou osobou. Tady se i spojitosti mezi starostou Ralska a vlastníkem pozemků panem Římsou jaksi začali proplétat. Přímo na tuto situaci navazuje článek níže v odkazu.
Celá situace totiž nesahá do roku 2025, ale skutečně započaté veškeré přípravy již probíhali od roku 2022. Tudíž rozkoukaný starosta při druhém volebním období si v obrovském území možná chystal s investory velké věci. Stejně tak na věc s nemovitým majetkem navázal novinář Tauchman.
Ovšem co je největší záhadou a bylo tedy, plánování samotných jednotlivých VTE do krajiny, která byla méně vhodná až nevhodná pro výstavbu a samotný provoz výroby větrné energie. To byl jeden z bodů, ale pak se zároveň jednalo o umístění i mimo ZúR LK. Zároveň k tomuto zjištění přišla další nečekaná hrozba. Na scénu se z mlhy začali valit nepokojné informace o jakých si zónách, které jsou bránou pro realizaci těchto záměrů. Den D si zcela nevybavuji, ale bylo to, jak objev století. A kdo o něm věděl? Jen určitá hrstka lidí, bohužel.
Jenže kompletní dokumentace EIA nakonec nevznikla.V květnu 2026 požádal zástupce oznamovatele o ukončení procesu. Větrný park skončil a mohl jsem si myslet, že tím skončila i energetická kapitola Ralska. Jenže to jenom slunce zapadlo. Větrníky ustoupily, ale fotovoltaika nikoliv.
A právě tady začíná další část mého příběhu.
Protože když jsem se začal vracet ke starším dokumentům a porovnávat je s tím, co se dělo v letech 2025 a 2026, některé názvy se začaly vracet a byli to opět Kuřívody, Hradčany a projekty transformovna, další fotovoltaika či bateriová úložiště. A nakonec i nový obrovský spotřebitel elektrické energie, kterým bylo datové centrum.
Najednou jsem měl před sebou otázku, která byla mnohem větší než původních šestnáct větrníků. Co se v Ralsku skutečně připravovalo? Nechci předbíhat důkazy, ale časová nebo technická souvislost zapadá do sebe. To ještě automaticky neznamená, že všechny projekty tvořily jeden předem připravený celek. Jenže právě proto, je potřeba dokumenty skládat chronologicky vedle sebe, protože teprve potom je možné rozlišit náhodnou souvislost od skutečné vazby. A přesně to, jsem začal dělat. Rok po roku, projekt po projektu. Pak usnesení po usnesení a občas smlouvu po smlouvě, protože ne všechny jsem měl k dispozici.
Myslel jsem, že jdu proti větru
Dnes už vím, že ten název mého příběhu má možná dvojí význam. Na začátku jsem šel doslova proti větrným elektrárnám, ovšem později jsem ale zjistil, že jdu proti něčemu mnohem složitějšímu. Proti systému dokumentů, rozhodnutí, změn územního plánu a projektů, ve kterém se obyčejný člověk velmi snadno ztratí. Jenže já jsem se neztratil a začal jsem si jednotlivé papíry ukládat, k tomu porovnávat data a ještě bylo nutné hledat starší verze a spojovat jednotlivé body.
A právě Změna č. 8 Územního plánu Ralsko byla jedním z dokumentů, po jehož přečtení jsem pochopil. Tento příběh nikdy nebyl pouze o šestnácti větrnících. Byl o budoucí podobě Ralska a já jsem tehdy ještě netušil, že jedna z největších kapitol celého příběhu mě teprve čeká, Letiště Hradčany.
Ve skutečnosti mi nešlo o to, být oponentem a odmítačem labilních zdrojů, někdo je nazývá OZE, pro výrobu tzv. čisté elektřiny, ale o celkový proces a komunikaci. Bylo odesláno několik dotazů na město Ralsko a vskutku z odpovědí vzešlo, že v tom je jaksi město Ralsko nevině. Oni přišli a požádali nás o spolupráci. Sice o tom nic moc nevíme, ale to asi není podstatné. Samozřejmě je třeba toto brát s nadsázkou, či jako lehký černý humor. Bohužel od reality ve sdělení, to nebylo tehdy daleko. Také to mohlo být zároveň klamání ze strany starosty města a ve skutečnosti to bylo vše jinak. B bylo správně. Už jen z podstaty věci, bylo jasné, že investor má určitý zájem budovat v Ralsku energetický uzel, ale k tomu potřebuje souhlas města. Souhlas zastupitelů byl odrazový můstek pro další kroky. V této chvíli jsem opět ocitl na začátku. Ve skutečnosti jsem zatím vším hledal odpověď na otázku,,proč“. Proč takový rozsáhlý dokument nebyl komunikován s občany, vedlejšími obcemi. Proč se k věci někdo ze zastupitelů nevyjádřil v záporném smyslu. Jednomyslné odsouhlasení jsem si ověřil přímo při usnesení zastupitelstva města. Otázkou bylo, jestli si vůbec někdo z nich uvědomil, co si vlastně jejich místní samospráva odhlasovala. Dále jsem se zamýšlel nad dalšími projekty, které by podle usnesení tímto podpořili. Jednalo se o těžkou transformaci a destrukci této krajiny, jiné názvosloví nebylo místě. Na celou věc se ovšem neustále jaksi vymlouval přímo starosta obce, ovšem když se ohlédneme zpět, datum 19.2.2025 hovoří za vše. Tento datum byl dnem, kdy právě bylo schváleno usnesení a více než rok a půl o energetických plánech museli zastupitelé vědět, nebo alespoň hlavní zástupce obce pan starosta Tůma. Dokonce se věc měla tak, že investor změnu územního plánu uhradí na své náklady, či se bude ve velké míře na financování podílet. Celou dobu Vám to vážený pan Tůma tajil?
Přišla doba na odesílání dopisů. Pokládání otázek bylo jediným nástrojem, jak získat informace. Nakonec odpovědi přišli, ale v podobě úřednické hantýrky. Snažil jsem se být o krok napřed, a tak nezbývalo, než se začít potápět do hlubin celé věci. Revír plný plevele, nejasností a neustálých otázek.
Zajímala někoho v tu dobu vůbec přírodní hodnota území?
Hodnotné území, které nemá v Evropě obdoby
Čím déle jsem se zabýval Ralskem, tím víc jsem si uvědomoval jednu zásadní věc.
Nebojujeme jen proti jednotlivým projektům. Nejde pouze o větrné elektrárny, fotovoltaiku, bateriová úložiště nebo další průmyslové záměry.
Jde především o území samotné, protože Ralsko je krajinou, která prošla něčím, co se v Evropě jen těžko hledá. Opět jsem si připomněl, že na desítky let byla velká část tohoto prostoru uzavřena veřejnosti. Vojenský výcvik, opuštěná sídla, rozsáhlé lesní komplexy a omezená civilní výstavba zde paradoxně vytvořily podmínky, díky nimž zůstaly zachovány obrovské plochy relativně málo fragmentované krajiny. Po odchodu armády přeci dostalo Ralsko druhou šanci.
Příroda si začala brát zpět místa, která člověk opustil. Na bývalých vojenských plochách vznikla mozaika lesů, luk, písčin, mokřadů, starých cest, letištních ploch a otevřených stanovišť. Právě tato různorodost dnes vytváří mimořádné prostředí pro řadu rostlin a živočichů. A uprostřed toho všeho stojí navíc významná letiště Hradčany.
Na první pohled může někdo vidět jen staré vojenské letiště a rozsáhlé travnaté plochy. Když se ale člověk začne dívat podrobněji, zjistí, že právě dlouhodobě nezastavěné a specificky využívané plochy mohou mít významnou biologickou hodnotu.
Ralsko však není pouze příroda, je to také krajina s neobyčejnou historií. Zaniklé obce, staré vojenské objekty, meandry Ploučnice a soustavy rybníků. Nelze ani opomenout geologické zvláštnosti a vodní režim krajiny a významnou oblast CHOPAV. A pak jsou tu přednější věci, turistika, Lázeňství v širším okolí a je to především i obrovský prostor, který stále ještě není rozdělen hustou sítí průmyslových areálů a velkých staveb.
Právě proto jsem si postupně začal klást další otázku. Jakou cenu má dnes v Evropě rozsáhlá krajina, která ještě dostala možnost zůstat krajinou?
Pro mne mnohem větší, než dokážeme vyjádřit v megawattech nebo korunách.
Každý jednotlivý projekt totiž může na mapě vypadat malý. Jedna fotovoltaická elektrárna, několik větrných elektráren, datové centrum, úložiště a k tomu všemu Rozvodna a na víc nové komunikace a další infrastruktura.
Jenže krajina nezná hranice jednotlivých projektových dokumentací, krajina zná jejich součet.
A právě tady se můj pohled začal měnit. Přestal jsem se ptát pouze na to, zda lze konkrétní stavbu povolit. Začali jsem se ptát, co z Ralska zůstane, pokud budeme každou další stavbu posuzovat odděleně a nikdy se nepodíváme na celý obraz.
Protože některá místa lze zastavět jen jednou. Některé horizonty lze také změnit jen jednou. Některá přírodní stanoviště lze zničit jen jednou, ale některá rozhodnutí už další generace nevezmou zpět.
Ralsko podle nás nepotřebuje zakonzervovat a zastavit veškerý rozvoj. Potřebuje něco mnohem složitějšího, rozumně rozhodnout, co sem ještě patří, kde je hranice únosnosti a které hodnoty už nesmějí být obětovány.
A právě tehdy nám začalo docházet, že náš příběh už dávno není pouze příběhem proti větru.
Je to příběh o tom, jakou krajinu chceme jednou předat těm, kteří přijdou po nás.
Již brzy se můžete těšit na další část příběhu....
Děkuji moc krásně napsaný článek se spoustou informací jenom Mám obavu jestli to jsou schopni lidé přečíst a strávit Někdy se mi zdá že lidi přestali reagovat na cokoliv jiného než kontroverzi násilí a politické tváře všechno ostatní vypouštěj jo a pak ještě každého zajímá pivo klobása zdarma muzika a zábava
OdpovědětVymazat