Příliš drahý vítr? Energetická transformace nesmí znamenat rezignaci na ochranu krajiny

Dnes jsem měl možnost vystoupit na politickém semináři „Příliš drahý vítr“, kde jsem prezentoval pohled na dopady větrných a fotovoltaických elektráren na krajinu, biodiverzitu, vodní režim a kvalitu života obyvatel. Smyslem mého vystoupení nebylo zpochybňovat potřebu výroby energie ani popírat význam obnovitelných zdrojů. Cílem bylo upozornit na skutečnost, že energetická transformace nesmí probíhat na úkor přírody, krajiny a práv občanů. 

Obnovitelné zdroje ano, ale za jasných pravidel

Evropa i Česká republika procházejí zásadní energetickou proměnou. Větrné a fotovoltaické elektrárny jsou dnes vnímány jako důležitý nástroj ke snižování emisí a posílení energetické soběstačnosti. Vedle těchto přínosů však existuje i druhá strana mince. Každý rozsáhlý projekt zasahuje do krajiny, ovlivňuje přírodní prostředí a mění charakter území na desítky let dopředu. Proto musí být každý záměr posuzován nejen z pohledu výroby energie, ale také z pohledu dopadů na životní prostředí a místní obyvatele. 

Inspirace ze Skandinávie

Na semináři jsem připomněl příklady z Norska a Dánska, tedy zemí, které jsou často dávány za vzor v oblasti obnovitelných zdrojů. Přestože zde stojí jedny z největších větrných parků v Evropě, výstavba podléhá přísným pravidlům. Posuzují se kumulativní dopady, krajinný ráz, hluk, ochrana biodiverzity i zapojení veřejnosti. V případě norského projektu Fosen Vind dokonce rozhodl Nejvyšší soud, že část projektu zasáhla do práv původních obyvatel a jejich tradičního způsobu života. 

Tato zkušenost ukazuje, že ani cíl vyrábět čistou energii nemůže být nadřazen právům lidí a ochraně krajiny.

Krajina není prázdná plocha na mapě

Jedním z hlavních témat semináře byla biodiverzita. Česká republika se zavázala chránit a obnovovat přírodní biotopy a chráněné druhy. Přesto dnes často sledujeme snahy umisťovat rozsáhlé energetické projekty do území, která mají vysokou přírodní hodnotu nebo plní důležitou funkci pro migraci živočichů. 

Krajina není pouze prostor pro výrobu energie. Je to místo, kde žijí lidé, rostliny i živočichové. Každý zásah do biokoridorů, mokřadů nebo cenných přírodních lokalit může mít dlouhodobé následky, které není možné jednoduše vrátit zpět.

Voda je důležitější než elektřina

Velkou pozornost jsem věnoval také ochraně podzemních vod. Elektřinu lze vyrobit různými způsoby. Pitnou vodu však nahradit nelze. Proto by ochrana zásob vody měla být vždy jednou z nejvyšších priorit při rozhodování o umístění rozsáhlých průmyslových a energetických projektů. 

Zvláště citlivá jsou území CHOPAV, kde je nutné pečlivě vyhodnocovat všechna rizika spojená se stavební činností, změnami odtoku vody nebo zábory půdy.

Nové otázky kolem fotovoltaiky

Ve veřejné debatě se často hovoří o přínosech solárních elektráren, méně už o jejich možných dopadech na lokální klima. Odborné studie popisují fenomén označovaný jako „Photovoltaic Heat Island Effect“, tedy změny teplotních poměrů v okolí rozsáhlých fotovoltaických parků. Tyto otázky si zaslouží seriózní odbornou diskusi a důkladné posouzení v rámci povolovacích procesů. 

Největším problémem je ztráta důvěry

Za největší problém dnešní energetické transformace nepovažuji samotné obnovitelné zdroje. Problémem je nedostatek komunikace, transparentnosti a skutečného zapojení veřejnosti. Pokud se lidé dozvídají o zásadních změnách ve svém okolí až ve chvíli, kdy jsou projekty prakticky připravené, vzniká nedůvěra. A tam, kde chybí důvěra, nastupují konflikty.

Moderní energetika nemůže být budována proti občanům. Musí vznikat s jejich vědomím, za jejich účasti a s respektem ke krajině, která není majetkem jedné generace, ale dědictvím pro generace budoucí.

Závěr

Obnovitelné zdroje energie mají své místo v budoucím energetickém mixu České republiky. Zároveň však musíme trvat na tom, že ochrana přírody, vody, krajiny a práv občanů není překážkou rozvoje, ale jeho nezbytnou součástí. Energetická transformace bude úspěšná pouze tehdy, pokud bude spravedlivá, transparentní a založená na respektu k lidem i místům, kde žijí.